Při studiu psychologie jsem také působil jako terapeut v dětském domově. Bavilo mě to, ale pořád jsem se nemohl zbavit dojmu, že terapeutické pohovory s dětmi nikam nevedou. Pokaždé, když jsem pracoval s dětským klientem, to vypadalo, že se během hodinového setkání posouvá kupředu a zlepšuje se, ať už řešil jakýkoliv problém. Jenže další týden jsme začínali zase úplně od nuly. A to se opakovalo týden co týden. Celou situaci jsem konzultoval se svým supervizorem, ale nedokázali jsme najít žádné východisko. Pak se ale jednoho dne docela náhodou řešení ukázalo samo.
Vychovatelky tehdy plánovaly s dětmi nazkoušet divadelní hru na motivy pohádky o Jeníčkovi a Mařence, a obsazovaly jednotlivé role. Náhodou jsem byl při tom, když se vybíraly konkrétní postavy do hry. A překvapilo mě, jak moc se děti shodovaly na tom, kdo kterou postavu bude hrát. Vzpomněl jsem si, že jsme na škole probírali techniku mapování sociálních vztahů pomocí obsazování rolí, a vyzkoušel jsem ji s dětmi. Obešel jsem celou skupinu přibližně třiceti starších dětí, a nechal je, aby své vrstevníky obsadily do jiné známé pohádky.
Díky této technice jsem objevil dvě sociálně významné postavy, dnes bychom je nazvali influencery. První významná postava byl asi dvanáctiletý chlapec. To, že ho děti vybírali pro postavu zlého skřeta, mě nijak nepřekvapilo. Ovšem druhou influencerkou, tentokrát veskrze pozitivní, byla nenápadná mladší dívka, u které mně ani nenapadlo, že by mohla mít nějaký vliv na zbytek dětského osazenstva. Začal jsem s tou dívkou intenzivně pracovat. Setkávali jsme se dvakrát týdně a učil jsem ji, jak přijmout svoji roli a jak s ní zacházet.
Samozřejmě jsem se i nadále setkával s ostatními dětmi, ale už s menší frekvencí než dřív. Naopak, s oním problémových chlapcem, kterému jsem předtím věnoval hodně pozornosti, jsem teď mluvil daleko míň. Asi už tušíte, co to způsobilo. Povedlo se mi nastartovat systémovou změnu. Všechny děti se začaly lepšit a vlastně se vylepšila i celá dynamika vztahů. Děti se k sobě začaly chovat přívětivěji a navzájem se respektovaly.
Aplikace techniky v zaměstnaneckém světě
A jak to souvisí s pracovním světem? V posledním roce se intenzivně věnuji zaměstnanecké zkušenosti a pohybuji se většinou v IT firmách. No, a každý „ajťák“ zná příběhy Pána prstenů nebo třeba Star Wars, které se přímo hemží prototypními postavami. Když použijete techniku obsazování rolí v IT světě a své závěry si ověříte hloubkovými rozhovory, velice rychle zjistíte, s kým v nefunkčním týmu nebo v problémovém oddělení pracovat, aby se dynamika skupiny rozběhla. Každý pracovní tým je vlastně vztahový systém a podle toto je k němu třeba přistupovat.
Pokud rozvíjíte každého jednotlivého člena týmu, bývá to nákladné, a navíc to často nevede k takovým výsledkům, jak když svou intervenci zaměříte na několik málo pečlivě vybraných jednotlivců.
